Březen 2016

Praha, aha.

29. března 2016 v 19:17 | Nika Smith
Tak jo, je mi jasný, že pokud tenhle článek bude někdo číst, je obrovská pravděpodobnost, že bude z Prahy. Jenže pochopte, já jsem prostě maloměstská holka a nejkrásnější města jsou pro mě velikostně tak Olomouc, Hradec, Pardubice možná Liberec. Ale Praha? Pfůůů!
Původní plán byl, že natočím nějaký ten vlog a po milion letech ho hodím na youtube, jenomže kdo by stál o vlog, kde bych byla jen v metru. Přísahám, že pokud chcete v Praze něco zažít a to hlavně v zimě, nemáte jinou šanci, než polovinu dne strávit v metru. Myslím si, že jsem tam dostala metrofobii...
Ale začneme pěkně od začátku, ne?
Do Prahy jsem jela na jarní prázdniny, strávila jsem tam tři dny a dvě noci. Musím říct, že ubytování bylo nádherné, pokoj jsme měli v Nerudově ulici a bylo tam naprosté ticho, i přesto, že byl pár kroků od nás Pražský hrad-áno, pana prazidenta jsem viděla. Pokoj ani nebyl drahý-cca 500,- na noc a byl moc hezký. S koupelnou, kuchyňkou a pohodlnými postelemi.

Můj jediný požadavek byl, jít se podívat na výstavu Titanicu, no pochopte, Leonardo DiCaprio... Né, teď vážně, prostě se mi moc líbí ten příběh, respektive mi to přijde děsivě fascinující. Nemůžu říct, že by mě výstava nadchla, rozhodně mé očekávání nepředčila, ale že by mě zrovna zklamala, to taky ne. Dotknout se ledovce, číst si všechny ty děsivé informace, dívat se jak vypadaly kajuty a číst si o konkrétních pasažeréch bylo něco úžasného.
Ani technické muzeum mě nezklamalo, i když je fakt, že je to celodenní výlet, protože po nějaké chvíli člověk už jen civí a nevnímá to, je tam přeci jen až moc oddělení. Mě nejvíce asi nadchly fotoaparáty!
Titanic
A teď k těm extra záporům, ju? Přestaňme si představovat Prahu jako to nádherné místo, kde je socha svatého Václava, Národní divadlo, Národní muzeum nebo třeba Pražský hrad a posaďme se do tramvaje. A jedeme. Wau, turistická místa jsou pryč a vy sedíte s taškou přitisknutou na klíně, aby vám ji nikdo neukradl a s do široka vyvalenýma očima se díváte na staré paneláky a domy, a kladete si otázku. Tady opravdu někdo bydlí? Najednou jsou pryč stánky se svařákem a s trdeníky, nevidíme obrovská obchodní centra, ale jen posprejované domy, bezdomovce, špinavé chodníky a ve vzduchu, jako kdyby byla mlha smogu. A pokud jste se štítili vlézt do té ošklivé tramvaje, děkujete, že nemusíte vylézat a doufáte, že další zastávka bude lepší.
Já vám nevím, do Prahy jsem se těšila, vždy je ve filmech tak krásně zabírána-ne, že bych tam nikdy nebyla, ale takhle dlouho ne- a pak tam přijedu a... Těším se až pojedu domů. Jako kdyby mi spadly tři kameny ze srdce, když jsem otevřela dveře od domu. Když jsem se konečně podívala do toho malého prodrbaného městečka a mohla se nadechnout příjemného vzduchu díky lesíku.
Turistická místa, obchodní centra, muzea, koncerty, nahrávací studia a to všechno se mi tam líbí, ale když to mám hodnotit celkově jako město, rozhodně se tam necítím. Díky bohu, že už jsem doma! Mě v Praze ještě dlouho nikdo jen tak neuvidí! A všem, kteří tam žijou a jsou spokojení to přeju, všichni nemůžeme být normální.... Heh. Pardon.