Memphis

29. srpna 2015 v 0:21 | Nika Smith
Jak jsem se dostala k poslouchání Memphis, o tom asi jindy-když budete mít zájem-je to dlouhý příběh a možná bych se za něj měla i stydět, ale když o tom tak přemýšlím, to jak jsem se zamilovala do New element taky není něco, čím bych se měla chlubit, a to, že jsem se do Kluse zabouchla, když mi bylo osm a už v té době jsem věděla, že si ho chci vzít, taky není nic extra-ale viděla jsem ho v ´Hádej kdo jsem!´a byl prostě sladkej-každopádně dneska bych chtěla napsat něco o koncertu Memphis, jelikož to je něco, co jsem dnes zažila a když o tom tak přemýšlím, jsem neoriginální, až to bolí! Ok, neměla bych psát o svých zážitcích normální formou, takže se pokusím vymyslet něco nadpozemského-myslím, že se tomu říká mé bláznivé nápady-a pokud se mi nic nepovede, omluvte mou neoriginalitu! Jsem děsná! -Jenže oni jsou tak boží....
Jelikož už jsme velký holky, tak jsme se rozhodly, že půjdeme na koncert, a protože jsme tak velký, odvezla nás tam maminka! -Lepší než socka, ne? Už by to jen chtělo, aby maminka byla svalnatej, zazobanej, hezkej a ohromující fešák v košili s kravatou- Samozřejmě měl koncert zpoždění a já si tak nadávala, že mě to nenapadlo, klidně jsme předtím mohly jít do kina na něco jiného, stihly bychom to i tak, ale neva, Pixely byly nakonec dobrý-napíšu článek!
Hledíme si svého, ale když nás začnou ostatní fanynky pomlouvat a prohlížet si nás,-ano, víme, že jsme božské- začneme jim to vracet! Tohle si nenecháme líbit, kouknou a dobrý, ale, že by na nás musely čumět už 15 min? No co, nevraživost mezi fanynkami ze začátku vždy panuje a je úplně jedno, jestli jdete na Memphis, New element, či na Káju Gotta-no dobře, to asi ne, nebo co já vím, nikdy jsem na něm nebyla... ehm... (Né, vůbec jsem nepodkosila nohy 80-ti leté babičce, co mu taky fandila!)- Memphis začali hrát a nám všem spadl kámen ze srdce, když jsme uviděly, jak Honza stojí za pódiem a čeká na správnou chvíli. Jen tak mimochodem, nemám dojem, že by nějaká správná chvíle byla, protože většina těch fans, byla suchá jak křížaly. Žádný křik, když kluci začali ladit? Ale no tak! Samozřejmě mi bylo trapné, když jsem se nadechla a byla jsem jediná a ani tleskat nikdo nezačal a tak jsem toho nechala. Když vběhl na pódium Honzík, znovu jsem se nadechla, ale řekněme si to upřímně, z křížal už šťavnaté jablko neuděláte a tak jsem se trochu uzemnila. Ano, měla bych vycházet z davu, ale až tak trapčit nemusím.
Honza začal zpívat, a víte co? Beru to zpět, protože jejich hudba udělala z křížal jablka! Třeba to nebyl jen Honzův zpěv, třeba to byl i jeho úsměv, to, jak měl oči stejné, jako Révaj ve filmu Rebelové, nebo to, jak z něj sršela pozitivní nálada. Každopádně trocha šťávy do publika se přeci jen vlila a sem tam dokonce někdo tancoval-tak faaajn, možná ten někdo jsem byla já a lituju všechny, co to viděli.
Každopádně lidi se trochu rozjeli, zpívali, tancovali, skákali a myslím, že to aspoň trochu vypadalo jako na koncertě a ne jak na srazu lidí z 1. republiky.
Ačkoliv jsem ještě v kině upíjela ledovou kávu, jsem si jistá, že ten příval energie nebyl z ní-moje tělo je na kafe tak zvyklí, že bych řekla, že už přestalo reagovat. Ten příval energie byl z té hudby, z těch úsměvů a z toho krásnýho hlasu. A aby toho nebylo málo, po koncertu nás zalil pocit štěstí, protože kluci jsou vážně milí. Upřímně? Ano, podezřívala jsem Honzu-a stále (tak trochu) podezřívám-ze sukničkářství, ale z neznámých důvodů (ehm, ehm, jsem povrchní), jsem usoudila, že mu to odpouštím.A i ty ostatní fans byly nakonec celkem milé! No a co víc dodat? Snad jen to, že pokud si vaše tělo zvyklo na kafe-já ho fetuju furt-tak to chce novej způsob jak si dobít baterky a poslechnout si Memphis, je rozhodně boží způsob. Psala bych tu dál, rozepisovala bych Honzovi oči, vlasy, úsměv, chování apod. Ale má to cenu? 1.Na většinu z toho stačí fotka a i slepej by poznal, že nepřeháním. 2.Stejnak si je musíte poslechnout. 3.Přečte si to jeho girlfriend a půjde mě zmlátit, to tak! -Teda ne, že bych se dala, moje kung fu znalosti z filmů s Chanem jsou excelentní.

Můžu jen doufat, že je brzo uvidím znova! Protože-nikomu to na mě neříkejte, nechci tu žádný sentiment-se mi stýská! (Jo, nejsem normální!)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama