Vnitřní úzkost

29. července 2015 v 22:01 | Nika Smith
Když čtu téma Strašidla pod postelí, úplně si představím pohled do pokoje, kde jsem já, tisknoucí se k dece a pod postelí svítí oči... A ty oči patří tomu drakovi... drakovi z pohádky Jak vycvičit draka!
Já Vám fakt nevim! Asi jsem se tohohle nikdy nebála, protože mám postel, pod kterou je peřiňák-díky tati a mami! Ale je fakt, že jsem si právě teď rozsvítila lampičku, protože nikdy nevíte, kdy kdo přijde odedveří! A právě díky tomu, že jsem se nikdy nebála nebála šíleného strašidla pod postelí, se čtyřmi řady zubů, páchnoucím dechem a zelenou pokožkou s odkapávajícím slizem, Vám nemůžu vyprávět o mém dětském strachu z pod postele. Chci tento článek pojmout trochu dospěleji, přece jen už jsem "dospělá" puberťačka!!! Chtěla bych Strašidla pod postelí brát jako strach, o kterém se nemluví, ale někde tam je a bojíme se, že jednou vyleze!
Každý se něčeho bojí a ti, kteří se nebojí maličkostí, se bojí nejvíce! Tedy... minimálně já to tak mám. Před týdnem jsme natáčeli amatérský film-samozřejmě, že díky super hereckým schopnostem a díky super střihu a kameramanovi to byl téměř profesionální film! P.S.:TO-MÁŠ-OVCI jsou boží!
Kde jsem to skončila? Jo! Jasně! Amaterský film! Natáčeli jsme horror a v tom horroru byla panenka, přesně ta nejroztomilejší a zároveň nejděsivější věc na horrorech. Ta panenka tam nic nedělala, prostě v našem horroru jen byla, ovšem celý štáb z ní měl strach. Díky strachu našeho týmu, z ní začal mít zachvíli strach i zbytek týmů-byli jsme na filmovém táboře- a tak se stalo celkem běžným vtipem nechat panenku někde, kde zachvíli bude proházet váš kámoš-mezipatří, pokoj, okno, chodba apod. Kdykoliv na tu panenku někdo nečekaně narazil, cuknul sebou, nedalo se to ovládnout. Ale bylo nás tam pár, které "panenkovská mánie" nepostihla, pro mě to byla stále jen panenka a to, že se jí občas neotevřelo jedno oko, jsem brala jako normální věc, prostě panenka. A tak to jednou skončilo tak, že jsem s ní spala celou noc v posteli a nezabia mě! Druhej den mi bylo brutálně blbě, ale jsem si jistá, že za to panenka nemůže!
Každopádně tu zase rozepisuji něco, co se dalo popsat na jeden řádek... zvykejte si! K jádru věci.... Ačkoliv mě neděsila panenka, ani představa, že jsem někde zavřená, děsí mě jiné věci, věci, nad kterými lidé mého věku tolik nepřemýšlí, věci, které bych možná řešit neměla, ale řeším. Například mám celkem hustou hypochondrii. Jo, přijdu si jak magor, ale někdy se nedokážu vážně ovládnout, snažím se toho zbavit, ale občas bych běžela k doktorovi jen proto, že mi někdo dal pohlavek a já vím jistě, že mám krvácení do mozku-jo, jsem magor! Často přemýšlím nad smrtí, cítím velkou úctu k lidem, kteří tu myšlenku dokážou příjmout. Já nedokážu přijmout myšlenku smrti ať už svojí, nebo někoho blízkého. Bojím se strašně moc zapomnění! A nejen zapomnění po smrti, ale třeba i po základce, po střední, po odstěhování, prostě zapomnění, protože lidé už jsou tací. Každý máme svoje strašidýlka pod postelí a je jen otázkou, zda se s nimi naučíme žít! Cítím se teďka tak.... úžasně, že jsem se Vám svěřila! Těch strachů mám mnohem více! Bojím se tolika věí a spousta už je natolik osobních, že už to ani nebudu vytahovat. Každý má své strachy! Ty strachy tam někde jsou! Jsou tam stejně, jako jsou ty strašidla pod postelí a jak rosteme my, rostou i strašidla! Nejdřív je to strašidlo skřítek, pak obluda, časem zloděj či přízrak a mění se to ve smrt, ztrátu, podvod, obelhání, nemoc, zradu či zapomnění. Ten kdo se bojí nejmíň, se bojí vlastně nejvíc, je to vidět u chlapů. Nevyděsíte je a vždy při Vás budou stát, ale ve chvíli, kdy budou mít dojem, že se něco stalo jejich rodině, ponesou to úplně nejhůř! Strašidla tam někde jsou a každý tam má jiné, každému občas nějaké vyleze a je jen na nás, jak se s nima popereme!
Přeji Vám, aby ve Vašem životě vylezlo co nejméně strašidel, aby to byla ta nejmenší strašidla a aby jste jim dokázali čelit, protože jaký si to uděláš, takový to máš!
OOO:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavli / ja17 Pavli / ja17 | 30. července 2015 v 12:29 | Reagovat

Ty si byla na fimovém táboře?? A jaké to tam bylo?(samozřejmě jsem si musela vybrat zrovna tu nejméně důležitou část :D )
Strach, že zapomenu na minulost (?), ani hypochondrii, jsem zatím nezažila, ale nezávidím ti ho. Ale svým způsobem si strašně odvážná, že o tom dokážeš otevřeně mluvit a možná se tomu i zasmát. :)

2 new-articles new-articles | E-mail | 30. července 2015 v 21:30 | Reagovat

[1]: Chodím do dvou dramaťáků a jeden z nich pořádal už podruhé příměstský tábor, byli tam hlavně lidi ze souboru, ale i pár z veřejnosti. loni se hrálo divadlo a letos natáčel film, není to jako Letní herecká škola nebo tak, jen takový náš malý (ale úžasný) tábor!:) A směju se sobě furt, co jinýho mi zbývá :D Třeba mě to časem přejde :D Moc díky za komentáře, vždy mi vykouzlí úsměv na tváři!:)

3 Pavli / ja17 Pavli / ja17 | Web | 8. srpna 2015 v 21:15 | Reagovat

Nominovala jsem tě do takového něco jako tagu :D Nevadí?
http://my-story-plejady.blog.cz/1508/muj-tag-desitka-mych-nikdy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama