Dovolme si dovolenou

28. července 2015 v 7:00 | Nika Smith
Tak co? Dáme radši nějakej nabušenej článek a nebo nějakej relax? No asi se Vás ani nemusím ptát, když už je napsanej... Nebyla bych to já, kdybych neudělala něco speciálního a tak máme mix relaxu a pořádně nabušenýho článku!
Totálně miluju cestování! Fakt! Je mi úplně jedno, že sem po cestě rozlámaná, protože miluju, když si pak lehnu a usnu, je mi jedno, že spím ve stanu, aspoň můžu poslouchat rozhovory sousedů, je mi jedno, že neumím cizím jazykem-nezvládám ani gramatiku toho našeho- aspoň se zasměju!
Mohla bych pokračovat do nekonečna, stejně jako má všechno své "ALE" u mě má spoustu věcí své "ASPOŇ"!!! A aby tenhle článek byl mírně sentimentální a já si mohla své pocity někde vylít jako správná holka, tak Vám tu napíšu spoustu žvástů a vy aspoň můžete zaplácnout tu nudnou chvíli, kdy nemáte do čeho píchnout, zatímco Vám pratetička bude nad šálkem kávy vyprávět, jak jí bolí kolena.
Pro spoustu lidí je představa dovolené v hotelu, kde vám donesou snídani do postele, kde si zavoláte, aby vám přinesli dvanáct polštářků - Film Dvanáct do tuctu - kde se budete kochat výhledem na moře a sprchovat se 2 hodiny, protože prostě můžete a vodu neplatíte. Já to už několikrát zažila a... hmm jako fajn no, ale když si mám vybrat, jedu radši busem pod stan, pěkně do campu a snídat hodlám u plastovýho stolku před stanem!
Líbí se mi, když nasednu do autobusu, jedeme po republice a na různých zastávkách nabíráme nové lidi, všichni se na ně z busu dívají, jak nakládají kufry, baví se o nich nebo je v duchu popohánějí, ať se můžeme rozjet a pohledem si je měří, aby usoudili, co jsou zač. Ačkoliv to zní teď strašně, dostanu se k tomu hezkému. Když už jsou všichni naloženi, jede se tmou po silnici a všude svítí nápisy z obchodů, pouliční lampy, semafory apod. Je to nádherný pocit, vždy když pak člověk jede v noci autem, vzpomene si na ten natěšený pocit. V autobuse je téměř ticho, lidé co nejedou spolu se moc nebaví, všichni se snaží chovat ohleduplně a svým smíchem nerušit ostatní, a když je zastávka, baví se spolu v rodinném kruhu a pošlapují na místě. Řeší, jak to tam asi bude vypadat a jak se těší, až tam budou a vylezou z tohohle busu. Všichni mlčky sledují, jak se nápisy na obchodech pomalu mění a přestáváme jim rozumět a nakonec spousta lidí usne, nebo se ošívá a myslí na to, že se těší až se vyspí. A když je ráno, lidé natahují krky a kochají se pohledem na moře. Utěšují se tak myšlenkou, že ta děsná cesta už končí.
Dojede se na místo a nastává předávání stanů, nemluvím o těch normálních stanech, mluvím o velkých látkových stanech, ve kterých se postavíte apod. Všichni si přejí, aby jejich minulí obyvatelé už vystřelili třeba na Mars a oni si mohli dopřát pohodlí, na druhou stranu se uklidňujete myšlenkou, že aspoň nebudete vy muset příští týden vysmahnout co nejdřív.
Dovolená začíná! Týden plný zážitků je tu a každý si ho užije po svém. Je jedno, jestli se chodíte v noci koupat do moře bez plavek, tančíte na diskotéce, přežíráte se zmrzlinou či se poznáváte s lidmi-nebo všechno jako "někdo". Hlavní je si to užít. Není nic krásnějšího, než si v noci lehnout po koupání do písku, dotýkat se někoho milovaného a dívat se na hvězdy, nic hezčího než číst si knihu na pláži, než nechávat zajet rozpálený písek mezi prsty u nohou a schladit si je pak v přílivu vln. Ať už milujete procházky po pláži, nebo válení se na molu, každý si může najít zábavu. Víte co tak nesnáším na hotelech? Ráno musíte vstát, učešete se, umyjete, převlíknete případně namalujete a... jdete na snídani v šatech nebo čemkoliv jiném-společenském. Ne! Já chci ráno vstát, vylézt v pyžamu z postele, stáhnout vlasy do gumičky a jít smažit palačinky a zatímco zbytek stanu bude chrápat, já všem okolo budu říkat ,,Dobré ráno!" s úsměvem na tváři, protože se budu mít fajn. A víte co je ještě lepší? Když si nemusíte vařit, vylezete ze stanu, do očí vás zašimrají sluneční paprsky a jen co domžouráte, zjistíte, že na stole už je snídaně a na židli sedí ten miláček, co vám ji donesl. Staší se zakousnout, žádné líčení apod. Prostě snídáte v pyžamu, kocháte se pohledem na přírodu a povídáte si. Nikdo neřeší jak vypadáte, nikdo vás nevyhodí, aby jste se šli převlíknout, všechno je prostě v pohodě.
Když zájezd končí, přijedou noví obyvatelé stanu, ačkoliv se na ně člověk usmívá, něco v něm řve a má chuť se chovat jako kočka, které chce někdo sebrat myš. Až teď si člověk uvědomí, proč za tím úsměvem, měli ti lidé záblesk nenávisti, když nám předávali stany. Jede se domů'! Všichni nakládají kufry, vzájemně si pomáhají, povídají si, hodně se smějí a na poslední chvíli předávají kontakty. Jen co se nasedne do busu, každý si s každým povídá, sem tam někdo něco prohodí nahlas a cesta uteče rychle, všude zní smích a rozléhá se spokojenost. Už víme co nás čeká, už se jen netěšíme, že opoustíme nové přátele a super místo. Kolečka kufrů zadrncají po silnici a nás jen napadne myšlenka. ,,Doufám, že ti prevíti co tam přišli po nás, budou mít blbé počasí!"

Asi si říkáte, proč to sem píšu. Prostě se jen s Vámi chci podělit o zážitky a zkusit Vám vysvětlit, proč tak miluju stany a dávám jim přednost. Nejde o peníze, jde o zážitky. Když večer zalezete na pokoj, není to tak super, jako večer sednout před stan a povídat si. Kdykoliv se sebrat a jít kamkoliv a hlavně se lépe seznamuje. Miluju to, protože tady je vidět, že štěstí, pohodlí a relax nespočívají v luxusu, nýbrž v nás!
Přeji Vám všem krásné prázdniny a užitou dovolenou, ať už jedete kamkoliv! Šťastný návrat a krásné zážitky!
OOO:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavli / ja17 Pavli / ja17 | 28. července 2015 v 14:55 | Reagovat

Já jsem stanování nikdy pořádně nedala šanci, ale po tvém článku o tom začínám uvažovat... :D Vážně pěkně napsané...

2 new-articles new-articles | 28. července 2015 v 17:14 | Reagovat

To mě moc těší:) Určitě pak napiš, jaké to bylo, ale už těď ti můžu garantovat, že supr zážitkům na celý život se nevyhneš ;D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama